7. května jsme oslavili se svými rodiči svátky, které jsou jim každoročně věnovány - DEN MATEK a DEN OTCŮ. I když jsou od sebe značně vzdáleny, nenechali jsme se odradit a oslavu jsme spojili do jednoho dne.
Zatímco datum DNE MATEK si již všichni pamatujeme - patří mu druhá květnová neděle - DEN OTCŮ většinou v našich domácnostech neslavíme. Kdo tuto tradici nezná, patří k ní ve většině zemí světa třetí červnová neděle.
Pro rodiče jsme si pod vedením naší paní učitelky připravili představení plné pohádkové atmosféry. Téměř 70 minut trval program, který jsme pro naše blízké natrénovali. Zpívalo se, tancovalo, přednášelo. Většinu textů vytvořila pro tento den naše paní učitelka, básně i písně byly "šité" dětem a jejich blízkým přímo na míru.
I když nám v tento den nebylo rozhodně smutno, občas se přece jen brečelo. Z tváří některých maminek ukápla slza štěstí. Možná bychom chvílemi byli dojati i my - účinkující, ale během celého programu jsme neměli čas na odpočinek.
Dali jsme do vystoupení celé svoje srdce. Vždyť Vy si to, maminky a tátové, jednoznačně zasloužíte. Protože bylo celé naše vystoupení motivováno pohádkami, nesměly na závěr celého odpoledne chybět ani stoly prohýbající se pod tíhou dobrot.
Ačkoli mi příprava této akce zabere vždy mnoho času i sil, nelituji jediné minuty. Je to čas, kdy se společně scházíme jako jedna velká rodina. A tak by to mělo být.
Škola není jen místo, kam rodiče odloží své děti, které se zde vzdělávají. Je to druhý domov. Vždyť zde spolu trávíme téměř polovinu každého dne.
V závěru programu jsem dětem i rodičům připomněla, jak důležité je žít naplno a radovat se z každého krásného okamžiku. My jsme jich v tento den zažili mnoho. Prožili jsme spolu jednu skutečnou životní "pohádku" a já pevně doufám, že vzpomínky na ni nám vydrží po celý život.